Stupnice (označení) tvrdosti tužek

Co znamená číslování tužek? Které tužky jsou vhodné do školního pouzdra? Která z nich je „jednička, dvojka a trojka“ v případě označení písmeny? Čtěte dál, dostanete odpovědi.

Tužka, jakožto psací potřeba, je hojně využívána nejen ve škole, ale také v kancelářích, průmyslu a mnoha odvětvích. Je levná, chyby lze snadno napravit gumou (ta je často součástí tužky) a je vhodná i pro nejmenší děti. První písařské snažení prvňáčků provází právě tužka; na pero si musejí pár měsíců počkat. Ostrý hrot se vytvoří pomocí ořezávátka (případně nože). Špičku lze upravit brusným papírem.

Objev grafitu, vznik tužky

Grafit byl objeven v 16. století. Samotný špinil ruce, proto jej lidé nejprve obalovali do hadříků. V 17. století vyrobili první tužku, jak ji známe dnes, tuha v pevném dřevěném obalu. V 19. století se do grafitu začal přidávat jíl, a to kvůli vyšší tvrdosti tužky. A s tím souvisí označení tužek. Čím více jílu, tím tvrdší tuha.

Tvrdost tuhy

Časté omyly ve značení tužek: Tužka označená 2B nebo 2H je dvojka. Trojka je označená jako 3B nebo 3H.

Jak je to tedy správně?

• 1 = B: vhodná pro kreslení

• 2 = HB: vhodná pro psaní

• 3 = H: vhodná pro rýsování

Stupnice tvrdosti tužek

Škála tvrdosti tužek se označuje písmeny B, H, F a čísly. 9B je přírodní grafit, tudíž nejměkčí. Nejtvrdší tuhou je 10H. V závislosti na tvrdosti se mění i barva a šířka stopy – nejměkčí tuha je zároveň nejtmavší a linie jsou poněkud širší, za to však velmi příjemně klouže po papíře a velmi snadno se otírá. Čím měkčí, tím více se rozmazává. Nejtvrdší tuha zanechává nejsvětlejší a nejtenčí stopu, proto se hodí pro přesné rýsování. Nerozmazává se.

Žákům základních škol postačí tužky s číslem 1 – 3. Pro různé umělecké nebo technické kreslení je pak možné využívat další stupně tvrdosti.